POKUS O DENÍK KANDIDÁTKY Kapitola druhá

Jak si vybrat stranu (aneb oblek, který sedí)

“Mnozí odvážlivci na počátku měsíce července usedají do stínu platanů, …. ” Kdežto jiní píší deník kandidátky (Vančura tam měl sice červen, ale to teď nechme být 😉).
Kapitola první končila Brexitem, který jsme zažili v Británii a Czexitem, který tehdy začal rezonovat u nás.  A následným rozhodnutím vstoupit do politiky a nenechávat rozhodování jen na těch domněle povolanějších.

Zbývá otázka jak si vybrat stranu, ideálně tu, která bude šitá na míru. Otázka vskutku na tělo! Jenže jak ví každý, kdo si někdy oblek vybíral – i ten, co dobře sedí, vás může po obědě tlačit nebo být v létě poněkud kousavý.

A i když máte s nějakou názorový průnik, můžete se snadno ocitnout v kůži pana K. z Kafkova Zámku - čekáte na reakci a “úředníci” strany mlčí. O to více pak oceníte stranu, která chápe, že bez živé základny a nových členů není budoucnost.

A pak je tu faktor, který programová prohlášení nemohou zcela nahradit: konkrétní lidé v místní organizaci. S těmi budete mluvit, pracovat, souhlasit i nesouhlasit.=

Podtrženo sečteno, hledala jsem formaci středo-pravou, nepopulistickou, hodnotově ukotvenou. Formaci jednoznačně proevropskou, střídmě konzervativní, s živou členskou základnou. A možnost být součástí širší evropské politické rodiny? Velký bonus navíc.

Dává to smysl? Vnímáte KDU-ČSL podobně?

A jestli ten oblek padne jak ulitý? Asi takto - v každé skupině je ladění názorů na sto a jednu věc procesem náročným. Zcela se protínáme v potřebě chránit slabšího. Občas mě mrzí, kolik energie spotřebují kulturní války. V tom je moje pozice liberálnější. Naopak si stojím za svobodou rozhodování a odpovědností, která se s ní pojí.

Pokud však existuje shoda v základu - proevropská, nepopulistická, středo-pravá - umím přijmout to, že se na všem neshodneme.  

Ale to už bych zabíhala do politických preferencí a vlastních volebních témat a o těch až zase příště!

‍